30.) Umění a jeho současné tendence

            v Čechách a zahraničí (aktuální výstavy - 2010 - 2011)

DEKADENCE NOW!

Galerie Rudolfinum - https://www.galerierudolfinum.cz/cs/exhibition/decadence-now-za-hranici-krajnosti#top


ARTMIX VIDEO - Joel Peter Witkin https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123096165-artmix/210562229000002/obsah/136559-vystava-mesice-fotograficka-legenda-joel-peter-witkin-v-brne/

ARTMIX VIDEO - VÝSTAVA MĚSÍCE - Dekadence NOW! https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123096165-artmix/210562229000008/obsah/128444-vystava-mesice-dekadence-now/

ARTMIX VIDEO - IVAN PINKAVA https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123096165-artmix/210562229000009/obsah/131053-portret-ivan-pinkava/

DEKADENCE NOW!
  • o projektu

    Decadence Now! je mezinárodní výstavní projekt koncipovaný pro Galerii Rudolfinum, Dům umění města Brna, Západočeskou galerii v Plzni a DOX.

    Jednotlivé výstavy v rámci projektu Decadence Now!:

    1. Galerie Rudolfinum: Decadence Now! Za hranicí krajnosti (součástí je instalace “Pokoj č. 13” v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze )
    2. Dům umění města Brna: Joel Peter Witkin
    3. DOX – centrum současného umění: Gilbert & George: Cesty
    4. Západočeská galerie v Plzni: Ještě místo – Pustá zem (Ivan Pinkava, Josef Bolf); kurátor: Petr Vaňous

Joel Peter Witkin - The Graces (1988)

  • o výstavě

V teorii umění se v posledních letech stále více objevují pojmy dekadence a dekadentní, často také v souvislosti se současným uměním. Obecnost pojmu dekadence, respektive jeho paralelní existence i vně sféry umění, umožňuje nové metodologické postupy a kombinace, objevuje nová teritoria a vztahy. Dekadentní umění je vyhrocené, přesahuje míru obecně přijatelného, provokativně bourá ta nejcitlivější tabu. Dekadence je pevně spojena i s jasným postojem krajního individualismu.

Dekadence je téma, které je v současné kultuře aktuální, či lépe, opět aktuální. Apokalyptický pocit zmaru a krize naší civilizace podněcuje zvýšený zájem o temnou stránku lidského nitra i samotného světa. Od 70. let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu pracovat s typicky dekadentní tematikou u celé řady umělců jako Jeff Koons, Cindy Sherman, Nobuyoshi Araki, Jake a Dinos Chapman, Robert Mapplethorpe, Damien Hirst, Zhang Peng, Keith Haring, Andres Serrano, Gottfried Helnwein a dalších.

V této souvislosti je patrný i zvýšený zájem o dekadenci ze strany odborné i laické veřejnosti. Výstavy představující díla dekadentního umění vyvolávají nadšené reakce, stejně jako provokují veřejné skandály. Vždy ale otevírají diskuzi k celé řadě klíčových témat jako odcizení, ošklivost, krása, halucinace, smrt, pornografie, násilí, drogy, nemoc, šílenství, která formují základní otázky současné kultury a společnosti.

Ukazuje se také, že i témata zdánlivě zastaralá a neaktuální, jako např. cenzura (vnitřní i vnější), se v kontextu nové politické korektnosti opět dostávají na scénu. Dekadentní umění je subverzivní, podněcující, nevyvolává lhostejnost, ale vyžaduje formulování jasného postoje. Dekadence je v tomto smyslu vyhrocená, extrémní i provokativní. Odcizenost, zdánlivá nezaujatost, resp. odosobněné voyeurství, je také jasně vyprofilovaným postojem dekadence.

Výstava představí současné umělce a jejich díla z oblasti malby, plastiky, fotografie i videa v pěti hlavních kapitolách, z nichž kapitola Pop, rozšířena o samostatnou instalaci „Pokoj č. 13“ v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, ukáže současné dekadentní trendy v módě či designu.

Vedle řady doprovodných programů, divadelních, filmových, hudebních a dalších produkcí, bude celý projekt provázen rozsáhlou publikací, jejímž autorem je Otto M. Urban, kurátor výstavy. Kniha mapující fenomén dekadence nejen z hlediska výtvarného, ale také filosofického, historického a společenského, bude mít své těžiště především v bohaté obrazové části. Knihu vydá nakladatelství Arbor Vitae ve spolupráci s Galerií Rudolfinum v Praze.

  • kapitoly výstavy

Krajnost sebe: Bolest

Matthew Barney, Genesis Breyer P-Orridge, Gilbert & George, Gottfried Helnwein, Damien Hirst, Jürgen Klauke, Robert Mapplethorpe, Yasumasa Morimura, Catherine Opie, Pierre et Gilles, Cindy Sherman, Andreas Sterzing, Joel-Peter Witkin, David Wojnarowicz

Krajnost těla: Sex

Nobuyoshi Araki, Marc Bijl, Wim Delvoye, Martin Gerboc, Jake a Dinos Chapman, Jeff Koons, Niba, ORLAN, Jan van Oost, Pierre et Gilles, Andres Serrano, Cindy Sherman, Géza Szöllősi, Tsang Kin-Wah, Joel-Peter Witkin

Krajnost krásy: Pop

Boaz Arad, Ondřej Brody, Jiří Černický, David Černý, Gilbert & George, Martin Gerboc, Gottfried Helnwein, Zsófia Keresztes, Nick Knight, Alexander Kosolapov, David LaChapelle, Zbigniew Libera, Alexander McQueen, Robert Miller, Yasumasa Morimura, NIBA, Shimon Okshteyn, Erwin Olaf, ORLAN, Pierre et Gilles, Jamie Reid, Terry Rodgers, Comenius Roethlisberger, Paolo Schmidlin, Richard Stipl, Géza Szöllősi, Mark Ther, Maciej Toporowicz, Joel-Peter Witkin

Krajnost mysli: Šílenství

David Bailey & Damien Hirst, Matthew Barney, Josef Bolf, Gottfried Helnwein, Jake and Dinos Chapman, Jürgen Klauke, Joachim Luetke, Ikuko Miyazaki, Yasumasa Morimura, Catherine Opie, Zhang Peng, Joel-Peter Witkin

Krajnost života: Smrt

Steven Gregory, Keith Haring, Damien Hirst, Václav Jirásek, Robert Mapplethorpe, Jan van Oost, Ivan Pinkava, Joel-Peter Witkin


Centrum současného umění DOX:

  • Laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého

    Cena Jindřicha Chalupeckého

    Po smrti výtvarného kritika a teoretika Jindřicha Chalupeckého byla založena stejnojmenná nadace, která každoročně uděluje cenu za výtvarné dílo mladému výtvarnému umělci do 35 let. Dokument přibližuje historii a význam udělování této ceny. Režie L. Lindaurová

    Dokument Lenky Lindaurové představuje svébytnou osobnost největšího českého výtvarného teoretika 20. století, Jindřicha Chalupeckého, a historii stejnojmenné společnosti, která byla založena v roce 1990, kdy Chalupecký zemřel. Tato Společnost Jindřicha Chalupeckého od té doby každoročně uděluje ve jménu teoretika cenu umělcům do 35 let.

    V roce 2010 slaví dvacet let své existence a do světa vyslala již dvacet laureátů, jejichž umělecké osudy dokument zaznamenává a konfrontuje. Rovněž přináší výpovědi pamětníků, spolupracovníků Chalupeckého, členů mezinárodní poroty a také spoluzakladatelů Společnosti - Václava Havla a Theodora Pištěka. Formou rozhovorů, vzpomínek, ukázek děl laureátů i finalistů, kteří nikdy nevyhráli, kontroverzních děl, která přímo reagovala na osobnost Chalupeckého, prezentací konfrontačních názorů na současnou vizuální tvorbu a archivních materiálů seznamuje dokument diváka s fenoménem současného umění, jenž zdánlivě ztrácí schopnost komunikovat.

    https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10267495943-cena-jindricha-chalupeckeho/21056226716/

    Cena Jindřicha Chalupeckého 2010

    https://www.doxprague.org/cs/exhibition?35/about

    Do letošního ročníku soutěže bylo nominováno či přihlášeno celkem 80 výtvarníků a skupin, tedy nejvíce v dosavadní historii soutěže. Mezinárodní porota z nich vybrala následující jména: dvojice Vasil Artamonov a Alexey Klyuykov, Václav Magid, Jakub Matuška, Alice Nikitinová a další dvojice David Böhm a Jiří Franta.

    Výstava prací finalistů nazvaná "Finále 2010" bude probíhat od 4. listopadu 2010 do 17. ledna 2011
    v Centru současného umění DOX. Letošní laureát bude vybrán v průběhu výstavy. Slavnostní ceremoniál a předání ceny se uskuteční 23. listopadu 2010, dramaturgie večera proběhne pod vedením umělce Michala Pěchoučka.

    Ve stejném termínu se bude konat také výstava všech dosavadních laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého – "Laureáti 20 let", kde budou představeny práce dosavadních dvaceti nositelů ceny. K výstavě bude vydán reprezentativní katalog shrnující dvacet let existence soutěže.
    Třetí výroční výstavou se stane historické připomenutí osobnosti Jindřicha Chalupeckého nazvané "Archiv Chalupecký". K výročí založení Společnosti Jindřicha Chalupeckého se rovněž připravuje rozhlasový a filmový dokument.
    V letošním roce by se Jindřich Chalupecký dožil 100 let, od jeho smrti uplynulo právě 20 let.

    Soutěž je určena pro mladé české výtvarné umělce, kterým není víc než pětatřicet let. Laureát získá padesát tisíc korun na svůj další umělecký rozvoj, šestitýdenní stipendijní pobyt v New Yorku a jedno sto tisíc korun na realizaci výstavy, projektu nebo katalogu během roku 2010. Cena Jindřicha Chalupeckého byla založena v květnu 1990 z podnětu dramatika a spisovatele Václava Havla, malíře Theodora Pištěka a básníka a výtvarného umělce Jiřího Koláře. Prvním vítězem se stal Vladimír Kokolia, oceněním se pyšní řada dalších umělců, kteří dnes patří k české špičce.

    Vasil Artamonov (1980) a Alexey Klyuykov (1983) byli vybráni pro konsistentní kvalitu jejich díla, které zahrnuje širokou škálu médií od performancí, instalací, malířství, sochařství až k sociálním projektům. Tito umělci demonstrují hlubokou znalost historie umění a reagují na impulsy z minulosti, hlavně futurismu a suprematismu. Historii umění používají jako rámec svého průzkumu a svou prací reagují na politické otázky související s vývojem demokratických systémů a kapitalistických ekonomik v bývalém sovětském bloku.

    David Böhm (1982) a Jiří Franta (1978) jsou mezi finalisty již podruhé. Jejich společná práce opět zaujala porotu nejen díky svému dokonalému formálnímu zpracování i pro angažovanost autorů v oblasti sociálních a kulturních otázek. Jejich společné projekty jsou inspirovány street artem a graffiti, zároveň reagují na institucionální kontext umění. Komise přihlédla k jejich loňské „neviditelné“ prezentaci, kde bylo možné vidět dílo pouze za účasti diváka. Umělci požívají kresbu a instalaci k akcentaci jevů, které běžně zůstávají skryté našemu vnímání.

    V případě Václava Magida (1979) porota ocenila konceptuální kvality jeho práce, schopnost propojování souvislostí a referencí na vysoké intelektuální úrovni, kdy s jemnou ironií podrobuje skutečnost racionální analýze a jeho soustředěný zájem o vybrané situace má i sociální přesahy. Porota také vzala v úvahu Magidovu kurátorskou a teoretickou práci, která je - ať už v kontextu jeho vlastní tvorby, ale i pro formování místní umělecké scény klíčová.

    Jakub Matuška (1981) uplatňuje ve své práci streetartový přístup v rámci monumentálního malířství. Jeho zajímavá estetika a malířské schopnosti jsou patrné v klasických obrazech na plátně, která přesně kompozičně i formálně buduje. Dosahuje jasného, silného a bohatého výrazu s popově surrealistickým vyzněním. Porotu jeho dílo zaujalo a přesvědčilo svou malířskou kvalitou a osobitou poetikou.

    Alice Nikitinová (1979) transformuje ve svých obrazech, objektech a instalacích každodenní zkušenosti. Vstup do jedné z jejích instalací působí jako bychom se dívali přes zvětšovací sklo. Vytváří abstraktní svět, který je redukovaný až k základům existence. Humorným způsobem a s použitím piktogramů jej koncipuje jako protiklad záplavy pohyblivých obrazů a nepotřebných impulsů, která nás denně obklopují. Její pojetí malby zaujalo komisi díky soustředěnému přístupu a eliminaci všech nepotřebných prvků. V mnohých ohledech odkazuje na dílo Kazimira Maleviče a tím ke svým kořenům.

    Složení odborné poroty
    Susanne Altmann, nezávislá kurátorka, Německo, předsedkyně poroty
    Ondřej Chrobák, kurátor, Galerie Středočeského kraje
    Mira Keratová, kurátorka a teoretička umění, Slovenská republika
    Pavel Liška, rektor VŠUP, Česká republika
    Martin Mainer, umělec, Česká republika
    Joanna Mytkowska, ředitelka Muzea moderního umění ve Varšavě, Polsko
    Elizabeth M. Grady, kurátorka, The Bronx Museum of the Arts, USA

    Expozice Laureáti 20 let
    Výstava dvaceti laureátů CJCH představí práce všech vítězů od roku 1990 do roku 2009. Na jejich dílech je patrné, jak se česká umělecká scéna vyvíjí a proměňuje. Katalog výstavy  dokumentuje názory jednotlivých oceněných autorů na Chalupeckého odkaz, význam ceny i jejich vzájemné vztahy. Konfrontační ráz odpovědí je zajímavý právě v kontextu střetu jednotlivých prací v prostoru hlavní výstavní haly centra DOX.

    Vystavující umělci:
    Vladimír Kokolia (1990), František Skála (1991), Michal Nesázal (1992), Martin Mainer (1993), Michal Gabriel (1994), Petr Nikl (1995), Kateřina Vincourová (1996), Jiří Příhoda (1997), Jiří Černický (1998), Lukáš Rittstein - Artmix - Autobus jak socha TOUR (1999), David Černý (2000), Tomáš Vaněk (2001), Markéta Othová (2002), Michal Pěchouček (2003), Kateřina Šedá (2005), Barbora Klímová (2006), Eva Koťátková (2007), Radim Labuda (2008), Jiří Skála (2009).
    Kurátorka výstavy: Lenka Lindaurová

    Část díla "Cena umění" Davida Černého musela být z důvodu povětrnostních podmínek z výstavy odstraněna.

    Expozice Archiv Chalupecký
    Co zbude po kritikovi umění? Knihy, katalogy, články, korespondence, fotografie, slovníková hesla, bibliografický soupis i vzpomínky současníků. Jak dát podobným materiálům smysl? Jak s jejich pomocí přiblížit komplikovanou osobnost a její význam? Výstava v prostorách Archivu výtvarného umění DOX představí chronologicky seřazenou, avšak jinak neuspořádanou koláž fotografií a textů, jež přiblíží život a dílo Jindřicha Chalupeckého. Součástí výstavy bude i aktualizované heslo Chalupecký v informačním systému abART.
    Autoři výstavy: Tomáš Pospiszyl a Petr Babák

  • Metropolis

    Po úspěchu v českém pavilonu na výstavě EXPO 2010 v čínské Šanghaji se výstava Metropolis vrátila zpět do Čech. V mírně upravené variaci, šité na míru prostoru centra DOX, tak budou moci čeští diváci posoudit úroveň, kvalitu a vývoj šesti umělců, jejichž jména jsou ve veřejném povědomí již dobrých 15 let.  Masker, Pasta, Tron, Skarf, Cryptic 257 a Point předvedou své monumentální instalace od 15. října  do 31. ledna.

    Streetart a graffiti je pro společnost na celém světě poměrně dobře čitelný, jasný a zřetelný umělecký projev, který nevyžaduje hlubší znalosti výtvarného umění, jazyka, politické situace či jiných souvislostí. Díky tomu získává snadno své fanoušky. Streeart je populární hlavně pro svou vizuální útočnost a výstižnost, umocněnou místy, kde se nečekaně vyskytuje nebo která neobvykle a často i vtipně dotváří.

    Umělci se při vytváření jednotného konceptu výstavy zaměřili na zobrazení města existujícího v jejich představách. Zbořili v očích návštěvníků galerijní prostor o čtyřech stěnách a nahradili jej zhmotněným graffiti v neobvyklém městském prostředí. Vznikla tak fantaskní vize budoucnosti, která ve svých kořenech zároveň lpí na neodmyslitelných architektonických prvcích českých měst, zároveň dotváří jejich osobitý ráz.

    Výstava streetartu a graffiti si pohrává s měřítky, realitou a sněním. Do výstavního prostoru je umístěna malá městská koláž, kterou návštěvníci vstoupí pod mostní konstrukcí rovnou do vestibulu pražského metra s typickými mramorovými stěnami, informačními cedulemi a novým českým vynálezem graffomatem. Tedy automatem, který bude místo nápojů servírovat spreje a roušky (Cryptic 257).

    Na podzemní instalaci navazuje surrealistická vize socialistických paneláků, kterými prorůstá barevná organická hmota – ničí jejich strukturu nebo je naopak drží dohromady? Působí jako hravý element a zároveň jako děsivý městský červ, prožírající vnitřnosti města (Point).
    Nevyhnutelným prvkem, který dotváří celkovou instalaci výstavy, se stala časosběrná videomontáž sledující proměnu prostředí v toku času, která dodává celému galerijnímu/městskému prostoru jednotnou atmosféru prostřednictvím ruchů a šumů městského života (Skarf).
    Vedle zkázu dokumentující projekce příchozí čeká návštěva cukrárny plné atypických sladkostí ve stylu estetiky 60. let, s množstvím neonů a světelných cedulí s roztodivnými nápisy. Cukrárna, tak trochu ve stylu Karlíkovy továrny na čokoládu od Tima Burtona, působí na hranici umění a kýče (Pasta).
    Za cukrárnou najdeme zmenšeninu třípatrového panelového domu o , kde lze skrz okna pozorovat životní epizody surreálných postaviček, které jednotlivá patra obývají,
    a doslova vidět, co se jim honí v hlavě (Masker).
    Vedle paneláku na návštěvníky z výšky shlíží shluky mrakodrapů, které svou formou vytvářejí majestátní nápis TRON, podle jména svého autora. Působivou světelnou instalaci umocňují proměnlivé blikající nápisy, připomínající futuristickou vizi měst.

    Umělci:
    Tato skupina umělců, kteří se učili na ulici, pro mnohé překvapivě, absolvovali přední české vysoké umělecké školy, studovali v zahraničí a postupem času vystavovali v mnoha českých i zahraničních galeriích a na festivalech umění. Dnes patří mezi nejaktivnější výtvarníky v oboru.

    CRYPTIC 257 (*1982) je umělec, jehož práci asi nejvýstižněji popisuje věta: „To podstatné se děje venku.“ Ať už budeme v jeho případě hovořit o překonání hranic graffiti nebo o streetartu, či umění ve veřejném prostoru, veškeré tyto škatulky se při „bližším ohledání“ jeho děl stanou zbytečnými a omezujícími. Jeho největšími devizami jsou důvtip, vnímavost a bystrost, s nimiž zasahuje do našeho společného veřejného prostoru. Prostřednictvím jemných nuancí přetváří to, co považujeme za obvyklé a nevšední. Zdánlivě jednoduché nápady mají silné vyznění, nechybí v nich ironie, humor a nevtíravý příběh. Nejdůležitější je ale svoboda a jistý druh pokory, s nimiž k přetvářenému přistupuje.

    POINT (*1978) aka Cakes prošel dvěma pražskými vysokými uměleckými školami, zcestoval graffiti festivaly např. v Berlíně, Moskvě, Manchesteru, Amsterdamu či Göteborgu. V roce 2008 uspořádal velkorysý mezinárodní festival streetartu a graffiti v Čechách s názvem NAMES. Patří k legendám české scény (DSK crew). Zabývá se nejen klasickým graffiti, s talentem pro dynamické, barevně hravé kompozice, ale tvoří i streetartové objekty rozličných formátů, nebojí se experimentovat a úspěšně tak posouvá hranice oboru. Rozmáchlý graffiti styl na plátně zredukoval na soustředěný minimalistický projev v duchu Pieta Mondriana. Jeho tvorba se v posledních letech přesunula z části do galerií, zasahovat do městského prostoru ovšem nepřestal. Mezi nezapomenutelné práce patří Pomník obětem graffiti, který v roce 2007 umístil na jednom z frekventovaných míst Prahy, 3D sošky tzv. pointíků (barevných dráčků složených z písmen POINT) na římsách desítek budov a bezpočet barevných pieců po celé ČR.
    www.onepoint.cz

    MASKER (*1981) je malíř a kreslíř, který svoje figury a malířské techniky přenáší do streetartu a techniky streetartu zpátky do malby. Absolvoval ateliér malby u Doc. V. Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze a stáže v Londýně a New Yorku. Jeho šedomodré monumentální obrazy obvykle nepostrádají růžové plačící postavičky, lehce erotické výjevy nebo popisují absurdní situace mezilidských vztahů. Zjednodušenou ilustrativní kresbou zhmotňuje svůj sarkastický pohled na civilizaci a její zlozvyky. Velkoformátové malby na stěny a stropy přenáší na plátna a naopak. Mezi jeho nejvýraznější práce patří strop barokního zámku v českých Třebešicích, několikametrová černobílá malba na cihlové stěně v Londýně nebo autorská kniha Fax you vydaná na faxovém papíře v limitované edici. Okrajově se věnuje videu a 3D objektům. www.masker1.net

    PASTA (*1979) patří k průkopníkům české streetartové scény, působí jako vydavatel a šéfredaktor jediného českého streetart-graffiti magazínu Clique. Podílel se na vzniku první české knihy mapující vývoj graffiti v Čechách – In Graffiti We Trust. Ulice zdobí sítotisky, samolepkami, záplavou plakátů s výraznými texty a „subvertisingem“.
    Jak je pro jeho generaci typické, neomezuje se pouze na intervenci v městském prostoru a jeho mobiliáři, ale s úplnou samozřejmostí vstupuje do galerií a klasických uměleckých disciplín. Vytváří čistý grafický styl s kořeny v americkém pop-artu a reklamy 60. let, jeho práce odkazuje na Andyho Warhola, Roye Lichtensteina, či Claese Oldenburga. Neodlučitelnou součástí jeho děl je časté zobrazování tuby pasty v různých „životních“ situacích. V poslední době baví sebe a návštěvníky klubů jako dj, krátce měl s Pointem vlastní radiový pořad o české graffiti scéně. Nepravidelně navrhuje oblečení a design výrobků. www.pastaoner.cz

    TRON
    (*1978) patří k expresivnější vlně českých (pražských) writerů s velkým množstvím realizací. Věnuje se nespočetnému množství grafických činností časopisem Rooftop, Free Magazine a Upstream počínaje vizuály festivalů, knih, obalů CD hudebních skupin, webdesign, tvorbu vlastních fontů až po design plakátů a pozvánek na kulturní akce. Mezi grafické projekty z poslední doby patří např.: Names festival, Kick the shit! Bitch!, OBR, Festival otrlého diváka pro kino Aero, IFP, vizuály pro label Bigg Boss apod. Kromě počítačové grafiky se věnuje také kresbě a airbrushi. Svou pestrou imaginaci přenáší do graffiti a vizuálních efektů. Člen CAP, NUTS, DSK a TOYZ! https://www.834.cz/

    SKARF (*1977) vystudoval pražskou Filmovou akademii múzických umění v oboru animované tvorby a hrané režie, je známý jako tvůrce krátkých filmů, TV znělek a hudebních videoklipů, za které pravidelně úspěšně sbírá různá ocenění. Jeho animátorský talent je snadno rozpoznatelný a vychází v mnoha případech z jeho streetartových kořenů. Tento osobitý režisér (animátor, výtvarník) patří mezi první graffiťáky v Čechách a byl mimo jiné členem oblíbené české hip-hopové skupiny WWW. Působil několik let jako vedoucí Dílny experimentálního filmu na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze.
    https://vimeo.com/user578549/videos

    Blanka Čermáková (*1979) pracuje od roku 2006 na Akademii výtvarných umění v Praze jako kurátor a fundraiser. Je členem o. s. Trafačka, které spravuje alternativní výstavní a rezidenční prostor v pražských Vysočanech. Kromě pravidelných výročních skupinových výstav Diplomanti v Národní galerii v Praze se podílela např. na realizaci Mezinárodního streetart a graffiti festivalu NAMES, který se odehrál v Praze roku 2008.

    Mezi doprovodné programy výstavy patří projekce dokumentu z čínské Šanghaje, večer ve stylu Pecha Kucha Night, kde se budou jednotliví umělci prezentovat vlastními portfolii, projekce kultovních videí Kick the Shit, komentované prohlídky se samotnými autory, debatní večer na téma Dobytí veřejného prostoru a mnoho dalších.

  • Gilbert & George: CESTY 1972-1992

    Výstava představí českému publiku uznávanou dvojici Gilbert a George jejich šesti uměleckými díly, vytvořenými v letech 1972 až 1992. Umělci, kteří prosluli počátkem sedmdesátých let specifickým druhem performance nazývaným "živé sochy", jsou dnes spojováni s kolorovanými fotografiemi sestavovanými v pravidelném rastru do větších formátů.

    Jejich tvorba, často obsahující kontroverzní témata, měla velký vliv na generaci umělců osmdesátých a devadesátých let, tj. období, které pokrývá tato výstava. Podtitul výstavy Cesty je odvozen od největšího díla (253 x 639 cm) prezentovaného v centru DOX, které je k vidění v horní galerii věžního prostoru určeného pro speciální projekty, jako například instalace typu site-specific nebo jiná velkoformátová výtvarná díla.

    Tato výstava je součástí projektu "Decadence NOW!"

    Kurátor výstavyOtto M. Urban

    (7.10.-2.1.2010)

    ------------------------