23.) Video art a počítačová grafika
VIDEO UMĚNÍ /Video art: - umění využívající video a/nebo audio data, uložená na nosiči (videokazeta, počítačový soubor uložený na harddisku, CD-ROM, DVD-ROM apod.), jejichž prostřednictvím vzniká umělecké dílo.
Prostředkem prezentace se stává kamera, monitor, televize, videopřehrávač či jiný přístroj, umožňující čtení a zpřístupnění dat. Oproti filmové projekci, divadelní produkci či televiznímu vysílání jde o podskupinu uměleckých děl, které zdrojové informace využívají v nových souvislostech a časových relacích společně s nástroji. Výsledným dílem se pak stává buď samostatný záznam, prezentovaný společně s přístrojem video-skulptura či video-instalace, nebo syntetický tvar, sjednocující videoart s jiným uměním (scénografie jako součást divadelního tvaru, interaktivní hra apod).
Jako svébytné umění vzniká videoart na počátku 60. let 20. století, původně jako opozice ke komerčnímu televiznímu vysílání.
Hlavními představiteli směru jsou Nam June Paik, Vasulkovi, Bill Viola, Bruce Nauman, Gary Hill, a další.
70. léta a příchod videa
Před uvedením spotřebních video produktů, byla podoba video vybavení směřována pouze pro televizní vysílání a nebo pro průmysl. Velká část vybavení byla pro většinu lidí buď úplně nedosažitelná nebo cenově nedostupná. Ještě více obtížnější bylo získat zařízení spojené se zpracováním obrazu, jako byly klíčovač, colorizér, nebo mix. Nehledě na to, že tyto a podobná vybavení byla více vhodná pro produkování triků než pro umělecké experimenty. Umělci proto začali hledat nadšené inženýry uvnitř průmyslu, kteří by jim pomohli vyrobit potřebná vybavení.
Mezi první spolupráce v této oblasti se řadí spojení Nam June Paika s inženýrem Shuya Abem. Nam June Paik byl skladatel, performer a video umělec, jehož práce zkoumají způsoby, jakými performance, hudba, video obrazy, a sochařská forma objektů mohou být použity v různých kombinacích.
Magnetem na televizi
V roce 1963 vystavil své první video skulptury. Dvanáct televizorů bylo rozestavěno po výstavním sále. Elektronické součástky televizorů byly upraveny tak, aby vytvářely neočekávané efekty na obrazovkách. Následovaly další video skulptury. Magnetická televize využívala velký magnet, který se mohl pohybovat na vnější straně obrazovky a měnit obraz, čímž vznikaly abstraktní světelné vzory. Paik začal přetvářet televizory na série robotů. První roboti byli sestaveni ze zbytků drátů a kovových součástek. Později postavil robota ze starého rádia a televizorů, které doplnil elektronickými součástkami. Některé z Paikových video instalací zahrnují jediný monitor, v jiných využívá celé série monitorů.
V instalaci TV Budha socha Budhy sedí naproti vlastnímu obrazu na televizní obrazovce.
V instalaci Pozitivní vejce byla videokamera nasměrována na bílé vejce na černé látce. V sérii zvětšujících se monitorů, se obraz vajíčka zvětšoval až se s něj stal abstraktní tvar. V roce 1964 se Paik přesunul do New Yorku a začal spolupracovat s violoncellistkou Charlotou Moorman a vytvářel videoinstalace spojené s performancí.
TV Buddha (1974) Closed Circuit video installation with bronze sculpture
V performanci TV podprsenka (TV Bra for Living Sculpture (1969)) umístil Paik 2 malé monitory na tělo violoncellistky. V instalaci a současně performance TV cello byly televizory sestaveny do tvaru violoncella.V instalaci a současně performance TV cello „hrála“ smyčcem přes obrazovku, zatímco v televizích běžela koláž obrazů její hry, záběry klasických violoncellistů a obraz celé performance Charlota Moorman na toto cel Poté, co televize infikovala společnost, Paik začal experimentovat s možnostmi měnit televizní obraz.
Umělec s pájkou
Paik a inženýr Shuya Abe postavili první model videosyntetizátoru, který vytvářel abstraktní obrazy. Paik pomocí syntetizátoru doprovázel rock-and-rollové skladby a vizuálně ilustroval Beethovenův čtvrtý klavírní koncert.
Původně Paik zamýšlel videosyntetizér jako přístroj, který by mohl každý mít doma a místo pasivního sledování televize by mohl přetvářet televizní vysílání a přímo reagovat na to, co vidí. Paik se snažil být umělcem i inženýrem v jedné osobě. Ponořil se do studia elektroniky a televizní techniky, aby mohl toto médium dokonale ovládat. O své představě ideálního umělce-inženýra prohlásil: “Příjde doba, kdy se spolupráce umělce a inženýra postupně vyvine ve sjednocení umělce a inženýra do jedné osoby. Podle mých dřívějších zkušeností, nejlepší výsledky vznikly z chyb při práci. Když ale předám realizaci mého díla inženýrovi, a nebudu u procesu jeho práce přímo přítomen, ztratím všechny ty drahocenné chyby. Dostanu sice přesně to, oč jsem požádal, ale minou mě veškerá zklamání a překvapení. Dospěl jsem k tomu, že vedlejší produkt je často cennější, než jsem si představoval.“
Electronic Superhighway: Continental US (1995). Forty seven channel and closed circuit video installation with 313 monitors, neon, and steel structure; color, sound, approx. 15x32x4 feet.
Nam June Paik (20. července 1932 – 29. ledna 2006)
byl americký umělec jihokorejského původu, jedna z hlavních osob hnutí Fluxus a průkopník video art. Jeho díla byla ovlivněna hlavně televizí ve všech podobách.
Charakterizuje to jeho výrok
„Televize nemá, neměla a nikdy nebude mít něco společného s myšlením“.
Kamera Porta-Pak
Další důležitou událostí v historii video tvorby bylo uvedení první přenosné videokamery na trh.
V roce 1965, firma Sony uvedla na trh první videokameru pro běžného spotřebitele. Kamera dostala jméno porta-pak. Porta-pak byla levná a přenosná. Kamera mohla nahrávat a přehrávat nahraný záznam a uživatelé mohli editovat své nahrávky fyzickým střihem a slepováním. Připojením kamery porta-pak k televizoru, bylo dokonce možno zaznamenat vysílané televizní pořady.
Porta-pak byla více než kamera, byla vyrobena jako jedinečný a soběstačný nástroj: video přestalo být výsadou televizních stanic, které užívaly video již od roku 1957. Porta-pak udělala z videa nástroj pro nezávislé tvůrce.
Zpočátku, každý člověk který vlastnil porta-pak kameru byl považovaný za video umělce. Posléze se ale videoscéna rozštěpila a skupina tvůrců kteří se více snažili o estetické kvality video tvorby vytýčili hranice videoartu. Video se stalo novým nástrojem pro umělce.
Nam June Paik byl jeden z prvních lidí kteří získali kameru porta-pak, údajně jednu z vůbec prvních zásilek které Sony poslala do Spojeným států. Paik se s ní vmísil do davu vítajícího papeže Pavla VI. při jeho návštěvě New Yorku a natočil tak první obraz v terénu zachycený kamerou na videopásku.
Video blázni a videoart
Avšak několik málo lidí pracovalo na specializovaném video vybavení dříve než Paik nebo současně s ním. Například v roce 1969, Erik Siegel upravil barevnou televizi tak, aby se obrazy křivily a zabarvovaly. Poté sestrojil zařízení schopné zabarvit černobílé video záběry. Navíc, Dan Sandin dokončil v roce 1973 přístroj který nazval "grafický procesor," což byla video verze známého Moog audiosyntetizátoru.
Dan Sandin, 5 Minute Romp thru the IP, 1973
Všichni z těchto umělců - vynálezců byli "průkopníky," ale jejich konečný vliv byl rozmanitý. Někteří vytvářeli a vystavovali svá díla a byli velmi aktivní v ranné videoart scéně. Ale většina těchto lidí posléze dala přednost komerčnímu sektoru, a jejich aktivita ve videoart světě se zmenšila nebo přestala úplně.
Dan Sandin a jeho videomoog pro chudé
Výjimkou byl Dan Sandin a několik dalších experimentátorů (Steina a Woody Vasulka, Ralf Hocking a Sherry Miller…). Sandin si jako vystudovaný fyzik uvědomil při výrobě barevných diapozitivů pro psychedelické Light show, že by tyto samé obrazy mohly být produkovány elektronicky. Při práci s psychedelickou projekcí se seznámil s novým hudebním nástrojem - audio syntetizátorem Moog 2, jenž moduloval elektronické zvuky pomocí filtrů, osciloskopů a vibrát. Asi od roku 1968 začal přemýšlet nad vizuální ekvivalentem Moogu.
Sandinovou základní ideou bylo udělat cenově dostupný nástroj, který by spojil více funkcí v jednom přístroji. Přístroj měl umět klíčování, prolínání, zabarvování.... Stejně jako audio syntetizátory, měl být přístroj volně programovatelný a různé funkce se daly kombinovat a závisely pouze na záměru umělce.
Jelikož Sandin chtěl vytvořit zařízení, které by bylo distribuováno relativně levně, odmítl představu komerčního prodeje a výroby. Místo toho chtěl dát plány komukoliv, kdo by byl ochotný si přístroj sám sestavit. Potom co v roce 1973 dokončil grafický procesor, začal spolu s Philem Mortonem dokumentovat vnitřní součástky přístroje. Sandin a Morton strávili víc než jeden rok vytvářením podrobných plánů a tvorbou seznamu součástek potřebných pro výrobu, aby vše bylo srozumitelné někomu s jen základní znalostí elektroniky. Od té doby bylo postaveno přinejmenším 25 Sandinových grafických procesorů.
Woody Vasulka - videoexperiment ze štatlu
K dalším významným videoexperimentátorům patřil brněnský rodák Woody Bohuslav Vasulka se svou ženou Steinou Vasulka. V roce 1971 spolu založili v New Yorku experimentální scénu – laboratoř – The Electronic Kitchen.
V ní se setkávali v rozmezí sedmdesátých a osmdesátých let umělci z oboru elektronické hudby, performance a videa. Vasulkovi se zabývali výzkumem a vývojem nových optických a zvukových nástrojů a přístrojů, strukturou nového média a analýzou fenoménu jako jsou data, frame, generování, skenování obrazu, nenarativní sekvence a elektromagnetické informace. V jejich díle lze najít návaznost na oblast evropského avantgardního filmu i ozvuky skupiny amerických nezávislých filmařů. K analyzování elektronické obrazové jednotky (frame) vyvinuli ve spolupráci s elektrotechniky nejrůznější audiovizuální aparáty metamorfující kamerou snímané obrazy a zvuk na „strukturní“ nebo „abstraktní“ pohyblivé světelné pole. V roce 1976 začali používat pro zpracování videosignálu digitální počítačový program. Steina vyvinula spolu s Tomem deMayerem speciální software pro mixování obrazu a zvuku. V pozdějších realizacích vytvářeli mnohomonitorové videokrajinomalby inspirované islandskou krajinou.
Woody Vasulka https://www.vasulka.org/Videomasters/MA_index.html
C-Trend | 3 min | 1974
V C-Trendu, jednom z Vasulkových „dialogů s nástroji“, jsou video rastr nebo obrazovka monitoru řízeny scanovacím procesorem Rutt-Etra. Každá horizontální čára scanovaná elektronovým paprskem je převedena do grafického displeje, čímž radikálně změní světelnou hodnotu a video obraz.
Steina Vasulka
Calligrams - Kaligramy
Woody a Steina Vasulka | 4 min | 1970
Snímek Kaligramy autorské dvojice Stein a Woody Vasulkovi, je jedním z raných experimentů s obměňováním videozáznamu. Obraz je naskenován z monitoru tak, aby byl zachycen a zachován narušený televizní signál. Opakování horizontálně se pohybujícího videozáznamu funguje nejen jako vizuální rytmus, ale je klíčem ke konceptualizaci neohraničeného obrazu, stejně jako je tomu ve filmu.
Bill Viola https://www.billviola.com/
Novou generaci videoumělců reprezentoval Bill Viola. Byl ovlivněn technickými znalostmi získanými ve spolupráci s Vasulkovými a stáží na univerzitní kabelové televizi a v nekomerčních televizních studiích jako WNET-TV v New Yorku a Art/Tapes22 ve Florencii. Violův teoretický zájem o kontext a vliv elektronického obrazu na lidské vědomí, o systém ukládání obrazů do lidské paměti jej dovedlo k zvládnutí účinné a efektivní metody editace videoobrazů. Od roku 1976 přešel k digitálnímu střihu a použití prolínání různých časových rovin a záznamů. Mezi stěžejní práce patří The Reflection Pool, kde nejasná postava medituje na břehu lesního jezera a sleduje snové obrazy v reflexi vodní hladiny.
The Reflecting Pool 1977-79 Videotape
Viola se postupně obrací k instalacím s monitory a projekcemi, kde velkoplošná plátna plní důležitou dějovou úlohu. V instalaci Theatre of Memory použil Viola reálný kmen stromu, zvukový záznam a blikající světla s nejasným dějem na monitoru k naznačení vizuální metafory činnosti lidského mozku. V dalších pracích rozvíjel možnosti vícekanálových instalací projekcí v prostoru, v galerii i ve veřejném prostoru.
Heaven and Earth 1992 /pane na nebi!/ Video installation
Crossing / Křižovatka 1996 video/sound installation
The violent annihilation of a human figure by the opposing natural forces of fire and water is projected simultaneously on the front and back of a double-sided screen. One one side, a man approaches from a long distance in slow motion. He finally stops and stands still. A small flame appears at his feet and quickly spreads to consume his entire body. At the same time on the other side, the man approaches, stops, and a trickle of water begins pouring down on his head from above. It soon becomes a raging torrent that completely inundates his body. When all finally subsides, he has completely disappeared — small flickering flames on a burnt floor and a few lingering drops of water falling from above are all that remain.
The Lovers, 2005, Bill Viola
The Sleep of Reason 1988 video/sound installation
/Spánek rozumu/
Jako v úzkostném snu přilétá z temného prostoru neslyšně bílá sova. Rozum spí a kolem postupně ožívají přízraky ukryté kdesi hluboko v podvědomí. Použil stejný námět jako Goya v grafickém listu č.43 z cyklu Caprichos. Lidská úzkost je po všechna staletí stále stejná.
Bruce Naumann
"The True Artist Helps the World by Revealing Mystic Truths (Window or Wall Sign), 1967.
/opravdový umělec pomáhá světu odhalovat mystické pravdy-skutečnosti/
Neon tubing with clear glass tubing suspension supports; 59 x 55 x 2 inches
Bruce Nauman, Clown Torture: Clown Taking a Shit, 1987
--------------------
Martin Kohout
by Martin Kohout, 2008, https://www.martinkohout.com || NOTE: At the time Moonwalk was uploaded the original scroll-bar had been corresponding to the video in whole duration. Since then youtube added new buttons to the interface and changed the format from 4:3 to 16:9.
